Giorgio Zoppellaro

Dr. Giorgio Zoppellaro působí jako seniorní výzkumník v institutu CATRIN/RCPTM v Olomouci, kde pracuje od roku 2011. Aktivně se věnuje využití elektronové paramagnetické rezonance (EPR) na rozhraní materiálové vědy, molekulového magnetismu, biofyziky, nanomedicíny a fotofyzikálních spinově korelovaných jevů.

První magisterský titul získal v roce 1997 v oboru průmyslové chemie na Universiy of Milan (Itálie) za výzkum syntetických biomimetických systémů multimeďnatých oxidáz. V roce 1998 odešel do Japonska, kde studoval na Kanazawa University a poté na Institute of Molecular Science v Okazaki. Zde v roce 2000 získal druhý magisterský titul v oboru farmakologie. Doktorské studium dokončil v roce 2004 na Johannes Gutenberg University v Mainzu, kde v týmu prof. Klause Müllena (Max-Planck-Institut for Polymer Research) zkoumal molekuly s vysokým spinem a organické molekulární magnety.

V roce 2005 nastoupil jako postdoktorand do skupiny materiálové chemie vedené prof. Jean-Marie Lehnem pod vedením Maria Rubena na Karlsruhe Institute of Nanotechnology (Německo), kde se zaměřil na výzkum molekulárních magnetů s jednotlivými ionty, spin-crossover systémů a samoorganizovaných molekulárních nanostruktur na definovaných površích.

V letech 2008 až 2011 působil jako výzkumník a lektor na Katedře biofyziky na University of Oslo, kde se kromě výuky věnoval identifikaci elektronových „otisků“ nové třídy proteinů opravujících DNA (AlkB u savců), přenosových proteinů (cytochromy C), ribonukleotidreduktáz (RNR R2 z různých organismů včetně virů) a řady proteinů aktivujících kyslík. Tento výzkum realizoval díky individuálnímu grantu Marie Curie (IEF, projekt ActivOxy, ID: 235237).

Dr. Zoppellaro se účastnil několika evropských projektů v rámci programů FP6, FP7 a Horizont 2020. Je autorem 110 vědeckých článků v recenzovaných časopisech a má h-index 35.